Jizerské hory 2019

28.12.2019

Zpět na rok 2019.

Sobota

V pět ráno jsme vyrazili autem přes Liberec až do Lázně Libverda Vyrazili jsme od bývalé Jizerské chaty a šlapali po červené kolem chaty Hubertka a dál pořád po červené.Tomík měl půjčené pohorky od mamky tak měl puchýře, tak poloviny cesty nahoru šel po zadu, prtože se mu šlo lépe. Dále jsme šli po věžní stezce, kde asi na jaře leče dost vody - to tak vypadalo. Až jsme došli na nebeský žebřík a tam odtud už to byl jen kousek na vrchol Smrk 1124m.n.m. vysoký. Pak jsme došli pod rozhlednu, který byla celá omrzlá a nafoukáná námrazou. Podívali jsme se na rozhlednu, kde pěkně funělo a pak hne dolů. Pod rozhlednou je útulna, tak jsme tam zalezli a dali si čajíček a sušenku co jsme měl v batohu. Pak jsmě hned frčeli dolů. To už kluci dolů běželi a Tomíkoj žádné pucháře nevadili. Dole jsme svlékli mokré věci a dali sváču.

Dál už nemůžeme autem tak už jen pěšky.

Minipauzička.

. . . . .

Šlapeme. Tomík ma puchýře na patě tak jde pozadu.

. . . . .

Tomík stále couvá a tím se náš výšlap zpomaluje, ale času dost.

. . . . .

Překážky zdoláváme individuálně.

Přestává sněžit a trochu se to i roztrhlo.

Vyhlídka nad nebeským chodníkem.

. . . . .

Vrchol hory Smrk 1124 m.n.m vysoký. Další tisícovka.

. . . . .

Frčíme na rozhlednu na Smrku.

. . . . .

Rozhledna docela omrzlá.

Lukáš si čistí návěje aby měl výhled.

Já na vrcholu rozhledny.

. . . . .

Z pletiva nám námraza udělala nepropustnou bariéru.

. . . . .

Zafoukaný vstup do rozhledny. V útulně, která je dole v rozhledně.

V útulně.

. . . . .

Cestou dolů oba běželi jak utržený - žádné pucháře nebyli překážkou.

Poté jsme frčelí autem na Smědňavu. Tam jsme sotva vyjeli, protože na silnici byl hodně ujetý sníh a klouzalo to. Zaparkovali jsme a vyrazili na naší další horu. Šli jsme po běžkařské magistrále směrem na jih a pak dobočili vlevo na hraniční cestu kde jsme vyšli an hřeben a tam odbočili na hřebenovou cestu co vedla na vrchol Černý vrch, ale tato cesta byla plná šutrů a pod sněhem jsme se propadali a bořili a Tomík měl jen botasky, ale museli jsme to dát a dali jsme to až na další naši tisícovkovou horu Černý vrch 1025 m.n.m. vysokou. Dolů jsme to vzali hned vpravo kolem Čertova kamene až na běžkařskou stezku a po ní zpět na Smědavu. Tam jsme se v autě přestrojili a ohřáli, posvačili a frčeli. Dolů opět problém s ledovatou silnicí, ale tak nějak jsme to dolů sjeli a vfrčeli dom.

. . . . .